A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Řecko - Cestopisy

Dovolená na řeckém ostrově Kos - povšechně

Krásná dovolená na poslední chvíli na příjemném a pěkném řeckém ostrově Kos v krásném prostředí.

**ŘECKO**

Dovolenou do tepla jsme tentokrát nechávali skutečně až na poslední chvíli. Ještě 5. září jsme nevěděli, kam pojedeme, teprve jsme se rozhodovali, kam nás cesty, tedy křídla, zanesou. Jako jedno z mála v té době volných se nám nabízelo letovisko Marmari na ostrově Kos, hotel Stella Maris II. Po pročtení všech recenzí na tento hotel a nabízející cestovní kancelář, z nichž bylo cca 90 % negativních, se nám toto ubytování moc brát nechtělo. Květě to přece jenom nedalo, a tak oslovila i jejich firemního obchodního partnera CK DAN TOUR. Obrátila se přímo na majitele cestovní kanceláře a po konzultaci s ním a následně s ředitelkou CK jsme ještě téhož dne odpoledne, tj. 7. září, zašli přímo do provozovny cestovní kanceláře pro načerpání dalších informací. V cestovce nám velice srozumitelně a podrobně vysvětlili, co nás čeká a kam vůbec pojedeme, a tak bylo velice rychle rozhodnuto, že pojedeme na Kos, ale s jinou cestovkou, než jsme původně zvažovali. Než jsem v dešti doběhl k bankomatu a vyzvedl hotovost pro úhradu zájezdu, zjistila Květa ještě spoustu dalších informací a podrobnosti ohledně dovolené.

Jelikož nám zbývalo ještě několik dnů do odletu, stihli jsme si poshánět spoustu informací o Kosu, zdejších památkách a pamětihodnostech, o přírodě a místních podmínkách a zajímavých místech, která zde stojí za vidění, jak na internetu, tak i v různých průvodcích. Já si dokupuji automapu ostrova, generuji kešky na internetu a postupně se chystáme k odletu. Odlet je tedy trošičku jindy, než jsme plánovali a než byl u první cestovky, přílet zpět do republiky taky, ale to nevadí. Místo ve středu odlétáme ve čtvrtek, místo v sobotu se vracíme až v pondělí. Pěkně si tedy prodlužujeme léto.
Ve středu 14. září odpoledne začínáme pomalu chystat kufry. Pořídili jsme si nové, takže na novou cestu do tepla s novým vybavením. Po sbalení nejnutnějších věcí zjišťujeme, že se nevlezeme do váhového limitu 20 kilo na osobu, a tak začínáme redukovat. Daří se a nedaří. Přesouváme z kufru do kufru, z kufru do příručního zavazadla a tak stále dokola. Pomalu se blíží půlnoc, sbaleno máme tak z 90 %, a tak se rozhodujeme, jestli vůbec půjdeme spát. Má to vůbec cenu? Taxi je objednané na půl třetí ráno. No ale přesto si jdeme lehnout. I když jen na chvilku. V jednu hodinu se soukám z pelechu a čučím jak vyvoraná myš. Spíš bych řekl jako vrah, protože nevidím ani napravo, ani nalevo. Rychle se nasnídat, tedy něco drobného do žaludku, dodat posledních pár kousků do kufrů, převážit a asi za 10 minut půl třetí už stál taxál před barákem. Loučíme se se zvířaty, nakládáme zavazadla a jedeme na letiště, kde máme být ve tři hodiny ráno. Vzhledem k volným silnicím a ulicím jsme už v půl třetí na letišti. Co tady budeme do 5 hodin dělat? No musíme to nějak vydržet.

Sedáme na lavičky, já tak nějak mózuju po hale, a když se ve tři ráno otevře odbavovací přepážka, jdeme k odbavení. Jen tak o něco málo přesáhujeme váhový limit, takže procházíme v pohodě. Po odbavení ještě chvilku couráme po letišti a pak se jdeme po otevření brány přesunout do bezcelní zóny. Tam si kupujeme v automatu pití s sebou do letadla, tady už se to může. Po „napalubení“ si sedáme a čekáme na odlet. Pití máme s sebou, chystám si kameru a přesně v 5:00 hodin ráno roluje letadlo Travel Service po ranveji a odlétáme směrem na Kos. Dostáváme informace kdo, kde a jak, co máme a nemáme dělat, a hlavně, že za cca 45 minut dostaneme teplou snídani.

Asi po půl hodině to začíná letadlem vonět a skutečně 45 minut po startu dostáváme papú. Bulka teda nic moc, to ostatní se nedá dost dobře identifikovat, ale dá se to sněst. Po snídani si dávám dvě decky červeného a pak kafe. Dosnídáme a pak se začínáme kochat, už se totiž rozednilo, pohledem na moře a na řecké ostrovy, nad kterými přelétáme. Před osmou hodinou ranní českého času a devátou hodinou místního času ve čtvrtek 15. září 2011 se dotknou kola ranveje na Hippokratově letišti na Kosu. Vystupujeme do krásného příjemného tepla a jdeme si pro kufry. Světe div se, zavazadla jsou zhruba za 10 minut na pásu. A žádné házení s našimi, tedy ani s jinými zavazadly. Sbalíme kufry a valíme před letiště. To už Květa zjišťuje, že flaška s Coca Colou zůstala vypadnutá někde na podlaze v letadle. Smůla, s pitím musíme ještě chvilku vydržet. Už v Brně jsem se potkal se dvěma kolegy, tedy kolegyní a kolegou z Burešky. Tady je potkávám taky s tím, že vlastně každý jedeme do jiného hotelu a do jiné destinace.

Před letištěm už nás očekává delegát Adam, mladý Slovák, který nám určuje autobus č. 114, kterým pojedeme do našeho ubytovacího zařízení. Šoféra zdravíme KALIMÉRA, uložíme kufry do zavazadlového prostoru a po nastoupení i ostatních cestujících vyrážíme k Lambi. Projíždíme přes různé dědiny a když už skoro prázdné autobus dorazí před hotel Apollon, vyzve nás Adam k vystoupení a jde nám ukázat, kde budou snídaně a večeře, což se nás netýká, a kde bude schůzka s delegátkou Marikou. Potom popojedeme ještě o dalších cca 100 metrů a jsme vysazeni u hotelu / studia Boheme. Adam nás vede na recepci, kde nás předává řecké recepční. Ta si od nás vybere pasy a předá nám klíče od našeho pokoje.

Když obejdeme bazén, kde se hned břinknu do čela o pitomé kovové slunečník, dostáváme se k dlouhé patrové budově. Stojíme před ní s Laděm a Zdenou (to se ještě neznáme) a Květa jde zjišťovat, jestli jsou naše pokoje skutečně tam, kde mají být, tj. nahoře v patře. Jsou tam a já obtěžkán dvěma kufry se sunu nahoru. Odemykáme pokoj a vstupujeme do příbytku, který se stává na příštích dvanáct dnů naším dočasným domovem.
Ubytujeme se, vybalíme si věci a odpoledne se vyrážíme podívat k moři. Je mokré, teplé, a slané. Okupujeme dvě lehátka, nikdo po nás nic nechce, a tak tady asi 4 hodinky vydržíme. Potom se jdeme převlíct a já si dávám kafčo. Přitom se seznamujeme se sousedama vlevo a hážeme řeč – mluví krátce – jsou to Ostravaci. Potom vyrážíme hledat něco na zub. Nejprve najdeme obchodní dům, ale hlad je silnější. Asi o 50 metrů dál ke Kosu nacházíme tavernu Angelis a tam si nafutrujeme bříška. Na zpáteční cestě se zastavujeme v Marketu Konstantinos, kde kupujeme něco na jídlo a pití. Docházíme do pokoje a za chvilku spinkáme jak nemluvňátka.

V pátek 16. září máme dopoledne schůzku s delegátkou Marikou. V klidu posnídáme, pozdravíme se se sousedy a vyrážíme na schůzku. Malé Renda od sousedů si nějak oblíbil Květu, a tak se s ní vede za ruku až k hotelu Apollon. Marika přišla na čas, a tak nám hned poskytuje různé užitečné informace. Nejprve těm, co odlétají, a hned potom nám, nově přilétnuvším. Dozvídáme se informace k plánovaným zájezdům, informace k zapůjčení auta atd. Samozřejmě, že hned utrácíme peníze a objednáváme si tři zájezdy. Rozhodujeme se pro cestu na sopečný ostrov Nissiros v sobotu, potom v pondělí pro plavbu na tři ostrovy a v úterý na okruh ostrovem. Zároveň si zajišťujeme rezervaci Fiata Pandy na čtvrtek a pátek.

Po skončení schůzky odcházíme na pokoj společně s Laděm a Zdenou. Když tak stojíme na pavlači před pokojem, tak nás Laďa zve na pohárek. Moc neváháme a pozvání přijímáme, jdeme se družit. Odnese to asi ¾ litru trnkovice. Jsme všichni redy, a tak jdeme odpoledne ještě na chvilku k moři.
Procházíme okolo stavby betonového kostela, Já natáčím a Květa chce fotit, ale ouha, foťák nějak nechce fungovat, přes hledáček ani přes displej není nic vidět a hlásí chybu zoomu, i když se „nezoomuje“. Zatím se nic neděje, dovolená začíná, necháme foťák odpočinout a snad se do večera vzpamatuje. Nevzpamatoval se.

Navečer jdeme do Kosu, točit se dá, fotit ne. Tak se snažíme po cestě najít nějaký obchod s foto přístroji. Nacházíme jeden, Květa si tam okukuje jakýsi typ Olympusu. Hučím do ní, ať si ho tedy koupí, že raději, i když s těžkým srdcem, oželím kameru než fotky (co kdyby …, a to ještě v tu dobu netuším, co se později přihodí). Jdeme hledat ještě nějaké další prodejny, nacházíme však už jen jednu, ale tam je ještě mnohem menší výběr přístrojů a předem vybraný model tam ani nemají. Květa se snaží ještě od Lukáše získat nějaké informace k tomuto modelu, myslela, že má stejný nebo hodně podobný, ale ten na slezině u Rowerů stejně neslyší mobil, a tak nás nechává na pokoji. Vracíme se tedy zpátky do první prodejny a začíná prohlídka foťáku. Květa se ještě chvíli rozhoduje, ale nakonec kupujeme Olympus v Kosu na Kosu a vracíme se zpátky do Lambi. Takže hned první den máme koupený suvenýr z dovolené za 190,- EUR. Utahaní zaléháme a spíme až do rána.

V sobotu 17. září tedy vyrážíme na ostrov Nissiros, v neděli 18. září se dopoledne a kus odpoledne flákáme u moře a navečer jdeme po pláži do Kosu. Krásná, i když trochu nepohodlná cesta okolo spousty pobřežních kavárniček nás dovede do přístavu. V pondělí 19. září vyrážíme na výlet na tři ostrovy a v úterý 20. září jedeme zase na výlet „Okruh ostrovem“. Ve středu 21. září si dopoledne dáváme oddech u moře a nabíráme síly na odpolední výlet po památkách v Kosu. Ve čtvrtek 22. a v pátek 23. září máme půjčené auto Fiat Panda (mimo jiné krám) a vyrážíme s Laděm a Zdenou na vlastní okruhy ostrovem. V sobotu 24. září jedeme sami odpoledne do termálního vývěru Thermy a v neděli 25. září si jdeme s Květou doprohlédnout chybějící a dostupné památky v Kosu.
Další dny jsou podrobněji rozepsány v jednotlivých kapitolách.

V neděli 25. září v noci (opět na poslední chvíli) začínáme balit a chystat i něco s sebou dom. Všechno pečlivě zabalit, aby se nic nerozbilo. Jdeme spát těsně před půlnocí, ale tak nějak se nedaří zalomit.

Když už se konečně zadaří, tak začne řvát budík na mobilu. Vstáváme někdy o půl páté a chystáme se na odjezd, kdy autobus odjíždí od hotelu v 6:00 h ráno. Je tma a nám se nechce. Autobus přijíždí relativně přesně a opět nás Adam navádí do autobusu. Po cestě objíždíme spoustu hotelů a nabíráme další dovolenkáře na cestu domů. Adam nám dává informace, jak a co máme dělat na letišti. Po příchodu se řadíme k přepážce 1 a jdeme se odbavit. Květa objednává místa AB nebo EF a nakládáme kufry na pás. Jenom asi kilo navrch, špica. Potom jdeme ještě na světlo ven. Asi hodinu před odletem nás už vyzývají do bezcelní zóny a ani ne za dvacet minut nato do letadla. No co tam budeme dělat, mačkat se v letadle? Proč? Poslechneme a jdeme si nastoupit. Je něco po osmé a my už sedíme na palubě. Asi ve čtvrt na devět se zavírají dveře, letadlo začíná rolovat a chystá se k odletu. Letuška a asi kopilot chodí po letadle a vyhledávají zapnuté mobily - najdou. Jsme vyzváni k zapnutí pásu a půl hodiny před plánovaným odletem se letadlo odlepuje od země a nabírá směr Brno.
Půl hodiny před plánovaným příletem dosedá letadlo na ranvej brněnského letiště. Chvilku čekáme, než nás vypustí ven. Pak jdeme čekat k pásu na kufry. Trvá to víc než půl hodiny, než máme kufry v rukách. Podřené, špinavé. Kufry jedou na pásech třeba i dva na sobě. No jasnačka, už jsme doma. Všechno trvá. Tak nějak přemýšlím, kdo tedy vlastně stávkuje, kde jsou líní lidi, komu se nechce makat a kdo nemá vztah k cizím hodnotám. Po eliminaci mi vychází, že jen Řeci to nejsou! Doma po vybalení kufru zjišťuji, že i to co se nemělo otevřít, se otevřelo a potřísnilo obsah kufru. Nechápu, jak je to možné, co s kufrem museli zaměstnanci brněnského tuřanského letiště dělat, jak s kufry asi museli zacházet. No jo, jsme doma a musíme si na to zvykat.
Po loňských poznatcích na pevninském Řecku si říkáme, že nás letos nemůže už nic překvapit. Ouha, opak je pravdou. První co nás velice mile překvapilo, je přístup Kosanů ke psům. Tady psi normálně chovají a berou je dfc. jako kamarády, přátele, hlídače. Nikoli jako něco zavazejícího a obtěžujícího. Všude si nás považovali. Nikde jsme nepotkali načučeného Řeka. Klídek a pohoda dýchaly ze všeho okolo.
I když dvě špatné zkušenosti, dva poznatky, a to přístup obsluhy v taverně Zorbas a čerpadláře v Lambi, což je popsáno v samostatných kapitolách, jsme tu také zaznamenali.

RESTAURACE A STRAVOVÁNÍ Ve většině hotelů je podávána tzv. kontinentální snídaně, tzn. chléb, housky, máslo, džem, sýr, šunka, vejce, zelenina apod. Oběd se v turistických centrech podává již od 11 hodin, avšak v horkých letních dnech vás hlad příliš trápit nebude a spokojíte se s vynikajícím gyrosem zakoupeným u stánku. Gyros jsou kousky masa odřezávané z velkého kusu jehněčího, vepřového nebo kuřecího masa, které se pomalu griluje. Gyros můžete dostat na talíři například s hranolkami nebo vám ho mohou připravit do kornoutu z chlebové placky – pity.
Hlavní chod v Řecku - večeře - se turistům servíruje okolo 18. až 20. hodiny, Řekové večeří mnohdy až kolem 22. hodiny. Řekové na nic nespěchají, proto nebuďte zaskočeni, když vám jídlo donesou až hodinu poté, co jste si ho objednali. Řeckou zvláštností je, že jídlo se často podává vlažné. Není to nedbalost, Řekové se totiž domnívají, že jemně odstíněné chutě rozličných přísad se mohou uplatnit pouze ve vlažném pokrmu.
Řecká kuchyně je pestrá, zdravá a chutná. Jejím základem je olivový olej, rajčata, artyčoky, cukety, cibule, česnek, olivy, ovčí a kozí sýr, grilované skopové (arni), jehněčí a drůbeží maso a samozřejmě čerstvé ryby (psari). Převládají různé saláty a luštěniny (hrách, čočka, fazole, cizrna). Kdo chce ochutnat typicky řeckou stravu, měl by vyhledat některou z četných taveren, nejlépe ukrytou v nějaké postranní uličce, kam nechodí tolik cizinců. Mezi tradiční řecká jídla patří mousaka, nákyp s lilky, bramborami a mletým masem, zapečený v troubě s vrstvou sýrového bešamelu. Určitě vás uchvátí vůně masa pečeného nad ohněm. Většinou půjde o suvlaki, což jsou kousky jehněčího nebo vepřového masa navlečené na špejli. Chutné jsou rovněž závitky z mladých vinných listů plněné okořeněnou rýží, které se nazývají dolmadakia. Řecká kuchyně je opravdu vynikající a stojí rozhodně za ochutnání.
V řeckých restauracích je zvykem platit společně. Budete-li si přát platit zvlášť, je třeba to číšníkovi výslovně sdělit dopředu již při objednávce. V účtovaných cenách je zahrnuto i spropitné, které činí okolo 0,50 – 1 euro. Chcete-li přesto zanechat obsluze ještě nějaké to spropitné navíc, nedávejte nikdy méně než 50 centů - Řeka byste tím mohli urazit. Obvyklé spropitné se očekává kolem pěti až deseti procent. Ve většině hotelů, zejména vyšší kategorie, je vyžadován vstup mužů do restaurace ve večerních hodinách v dlouhých kalhotách.

ŘECKÁ KUCHYNĚ Seznamte se s řeckou kuchyní a vyzkoušejte něco neznámého – ochutnejte některé z typických specialit oblasti, nenechejte si ujít bohatou nabídku mezédes, rozmanité druhy vynikajícího (často plněného) pečiva, sladkosti a ochutnejte něco z darů moře. Nezapomeňte ani na výtečnou kávu, řecká vína a alkohol.
Řecká kuchyně je velmi chutná a rozmanitá, o co jednodušší je příprava pokrmů, o to pestřejší je nabídka. Šmrnc jí dodává vyvážená směsice středomořských a orientálních vlivů. Snad každá vesnice má svoji specialitu. Základem jsou různé druhy masa, plody moře a nepřeberné množství ryb (pozor, jsou dost drahé). Nezbytnou součástí je olivový olej, spousta zeleniny, luštěniny, kozí sýr, nepostradatelné koření a bylinky. Ke všemu se podává bílý chléb, jako dezert se často servíruje čerstvé ovoce. Řecké polévky jsou hutnější než evropské (někdy spíš „na vidličku“) a mohou se podávat i jako hlavní jídlo.

Zvláště v ostrovních tavernách se nejprve objeví na stole předkrmy zvané mezédes (mezés). Může jimi být cokoliv: delikatesy z plodů moře, různé pasty, pomazánky, saláty, sýr Feta, olivy, grilovaná, smažená, plněná či nakládaná zelenina nebo nějaká jiná lahůdka. V tradičních tavernách možná nepotkáte jídelní lístek, zato Vás třeba pustí ke grilu nebo Vás nechají v kuchyni nahlédnout pod pokličky. Čerstvé ryby si na mnoha místech dodnes můžete vybrat z chladicího boxu sami.
Najdete-li tavernu, kde se stravují místní, můžete si být jisti, že se najíte opravdu kvalitně a za přijatelnou cenu.

Podnebí a životní styl zde určují poněkud odlišné stravovací návyky, než jsme zvyklí. Řekové jsou pravými nočními ptáky. Na snídani (často se spokojí jen s jedním šálkem kávy) a oběd se příliš nedbá, zato večeře, podávaná v pozdních večerních hodinách, se stává tou pravou společenskou událostí, na kterou si udělají čas, dokážou u ní relaxovat a opravdu si ji vychutnat.
Řek jí nerad sám, přednost dává posezení s přáteli. Nadevše miluje, když může mít na stole co nejvíce různých dobrot najednou. Maso a ryby se servírují na větších talířích, ze kterých si každý ze stolujících bere podle libosti. Zaujal-li vás tento způsob stolování, nebuďte překvapeni, že se Vám začnou záhy vršit na stole i talíře, z nichž už bylo všechno snědeno. Není to chyba obsluhy, pravý Řek má totiž rád i pohled na to, jaké že to byly hody…

A CO DOBRÉHO MŮŽETE OCHUTNAT Nejznámějšími pochoutkami jsou bezpochyby musaká(s) (lilkový nákyp s mletým masem a bešamelovou omáčkou, někdy i s bramborami), gyros (vepřové, jehněčí nebo kuřecí maso opékané na svislém otočném rožni, postupně odkrajované); podává se v obilné placce, které se říká “pita”, nebo s hranolkami, případně i s oblohou na talíři, suvláki (řecký špíz: na jehle nebo špejli grilované vepřové, jehněčí nebo kuřecí maso), z předkrmů tzatzíki (jogurtová pasta s okurkou a česnekem, popř. s trochou kopru) a choriátiki (řecký salát: čerstvá zelenina, sýr Feta a olivy, dochucený solí, oregánem, olivovým olejem a octem).

Typická jsou však i yemistá (rajčata a papriky plněné rýží, bylinkami, popř. mletým masem), stifádo (dušené telecí, popř. králičí maso s cibulkami v rajčatové omáčce), keftédes (báječně kořeněné karbanátky z mletého masa), pastício (zapečené těstoviny s mletým masem, vše zalité bešamelovou omáčkou).
Z dalších předkrmů třeba taramosaláta (pyré z tresčích jiker a strouhanky nebo brambor), z polévek avgolémono (většinou silný kuřecí vývar se šlehaným vejcem a citrónem). Z dezertů ochutnejte například baklavá(s) (velmi sladký moučník z listového těsta, plněný ořechy a medem či sirupem) nebo kadáifi (závitek s ořechy a sirupem, charakteristické jsou tenké vlasce těsta na povrchu).
Rádi mlsáte, ale neradi oříšky? Ochutnejte oblíbený yaúrti me méli (hutný bílý jogurt s medem).
Mezédes jsou chuťovky nebo předkrmy.

Choriatiki salata V našich končinách se mu říká bulharským označením šopský. Zásadně se do něj nedává nakládaná zelenina a ve většině řeckých taveren si jej kořeníte až na stole. Je to tedy přírodní směs čerstvé zeleniny - rajčat, paprik, okurky a cibule, doplněná olivami a ovčím sýrem Feta (u nás je podobný balkánský sýr, který ovšem není ovčí). Koření se podle chuti solí, olejem, octem nebo citrónem a případně bylinkami (např. oregano). Tento salát se jí jako předkrm, příloha nebo v létě i jako samostatné jídlo s bílým chlebem.

Dolmades Vinné listy plněné rýží s koprem, nebo rýžomasovou směsí, podávají se jako teplý nebo studený předkrm. Vypadají jako malé zelené cihličky, jako obvykle zalité olejem. Jedí se s bílým pečivem. Suvlaki U nás se jim říká ražniči nebo špíz. Řecké suvlaki jsou poměrně malé špízy z malých kousků, podle mých zkušeností pouze jednoho druhu masa - vepřové, jehněčí nebo kuřecí. Neprokládají se ani slaninou, zeleninou nebo uzeninou. Koření se speciální směsí na suvlaki smíchanou s olejem. Směs se dá částečně nahradit oreganem, solí, troškou pálivé papriky nebo čili a citronem, někdo přidává i česnek. Suvlaki se pečou na roštu nad žhavým uhlím nebo prozaicky v troubě. Vhodná příloha je pita chleba nebo hranolky a všudypřítomný choriatiki salata.

Tzatziki Dnes se u nás používají jako dresing na saláty nebo maso. Do tzatziki se dává hustý jogurt nebo zakysaná smetana, okurky se strouhají a přidává se kořenící směs (opět možno nahradit česnekem a oreganem). My jsme si oblíbili variantu osvěžující studené letní polévky, v níž jsou základem okurky nakrájené na malé kostičky, které v míse osolíme a necháme je pustit vodu. Přidáme lisovaný česnek a zalijeme bílým jogurtem rozředěným mlékem.

Grundle - rybičky Jedná se o dobře známé malinké rybičky obalené ve slané mouce nebo v těstíčku a pražené v oleji i s hlavou a očima. Narazíme na ně všude ve Středomoří, často u kiosku s rychlým občerstvením. Jedí se samozřejmě celé a musí být dobře upražené (zde se osvědčil friťák).

Chobotnice neboli oktopus je fotogenická potvora s osmi chapadly plnými přísavek. V moři se vznáší na svých „nohách“ a jakmile se přiblíží ke břehu, stává se kořistí lovců. Ti ji usmrtí a zuřivě s ní tlučou o kameny, prý aby ji zbavili nečistot a její maso změklo. Pak ji buď suší na slunci a rovnou bez další úpravy nakrájí a jedí, nebo se nakládá nakyselo. Pokud si dáte chobotnicový salát, s největší pravděpodobností to bude právě chobotnice nakyselo s olejem, doplněná nakládanou cibulkou a paprikou.

Kalamary jsou sépie. Většinou se podávají smažené v těstíčku, lze narazit i na nakládané. Podobně jako chobotnice bývají součástí salátů s názvem „plody moře“.

Taramosaláta je pyré z tresčích jiker a strouhanky nebo brambor. Jedná se o tradiční postní dobrotu, kterou nabízí každá taverna

Melizanosaláta a revythosaláta jsou pyré. Melizanosaláta obsahuje grilovaný lilek s bylinkami a revythosaláta obsahuje cizrnu, koriandr a česnek

Melitzánes imám baildí sestává s lilků plněných ragú z cibule, rajčat a bylinek..

Scháras znamená „na grilu“. Letní pochoutka v podobě takto přichystaného mečouna se servíruje se salátem z hořké listové zeleniny

Psária plakí je celá ryba pečená v otevřené míse s mrkví, pórkem a bramborami v omáčce z rajčat, fenyklu a olivového oleje.

Mussaka - mousakás vrstvy smaženého lilku, brambor a kořeněného mletého masa. Navrch se dává bešamelová omáčka a sýr. Chlouba každé hospodyňky, náročné na čas.

Keftédes jsou karbanátky z mletého vepřového nebo hovězího masa, vajec a strouhanky, ochucené kořením, mátou a kmínem a smažené v olivovém oleji. Jako příloha se podává např. šafránová rýže.

Kléftiko obvykle kůzlečí pečeně v pergamenovém papíru, aby zůstalo šťavnaté a uchovalo si chuť

Sýka sto foúrno me mavrodáfni jsou čerstvé fíky pečené ve vinné omáčce. Jí se jako dezert nebo sladký pamlsek. Omáčka se připravuje z vína mavrodapbne, koření, medu a vody z pomerančových květů.

Giaoúrti kai méli je jogurt s medem a představuje nejlahodnější řeckou delikatesu.

Psarósoupa je rybí polévka a podává se jako první chod. Slávky, měkkýši, krevety, ropušnice obecná, okoun mořský a další ryby se vaří ve vývaru s pórkem a bylinkami

Astakós vzácná a nákladná delikatesa. Humři se servírují spolu s olivovým olejem a citronovou šťávou

Tónnos psitós je smažený steak z tuňáka s oblohou z mrkve, pórku, brambor a kopru. Jeho sezóna přichází s jarním a podzimním tahem tuňáků.

Marides jsou grundle obalované v mouce a smažené v olivovém oleji. Konzumují se jako první i hlavní chod se salátem, koprem a jarní cibulkou.

Barboúnia je parmice nachová a již od starověku se považuje za nejlepší rybu a obvykle se smaží vcelku.

Bourthéto čerstvé malé ryby chycené v daný den a zapečené v husté rajské omáčce ochucené cajenským pepřem

Garides saganaki velké krevety nebo garnáti zapečené v omáčce z rajčat, olivového oleje, petrželky a sypané sýrem feta.

Kávouras představuje typický pokrm pozdního léta – kraba přichystaného s pikantními šťavnatými jónskými zelenými olivami a zálivkou z olivového oleje a citrónové šťávy.

Sardélles jsou sardinky zabalené do vinných listů a grilované. Ryba se podává s citrónem a čerstvým koprem, ale listy se vyhazují.

Lávraki je celý okoun mořský zapečený v olivovém oleji, octu z červeného vína a v čerstvém rozmarýnu. Hlava údajně propůjčuje rybě lahodnost, jež při teplé úpravě prolne do celého těla. Lahodnou voňavou rybu doplňuje listová zelenina výraznější chuti.

Ryby v ostrovní kuchyni Řečtí kuchaři těží z hojnosti ryb a darů moře již od pradávných dob. Teplé a chráněné vody Egejského moře skýtají hojnost potravy sardelím a všudypřítomným sardinkám a vede tudy migrační trasa tuňáků a mečounů. Zátoky a jeskyně okolo stovek skalnatých ostrovů skýtají útočiště vysoce ceněné parmici nachové, zubatci velkookému a ploskozubci papouščímu, zatímco dlouhé pobřeží je domovem různých měkkýšů a korýšů.

Tsirosaláta je typické mezédes obsahuhící tenké proužky uzené ryby, zapečenou červenou řepu a bylinky. Pokape se olivovým olejem a citrónovou šťávou.

Streidia neboli ústřice začali chovat již staří Řekové. Podávají se s omáčkou ze šalotky, octa z červeného vína a petrželky

Achinoi jsou mořští ježci, kteří se sbírají za úplňku, kdy jsou největší.

Arnáki psitó tvoří grilovaná jehněčí kotleta ochucená citrónem, olivovým olejem, oreganem a mořskou solí. Jako příloha slouží paprika.

Stifado je z králičího nebo hovězího masa – je to jakýsi eintopf zapečený s bylinkami, rajčaty, olivovým olejem a octem.

Saláta kritikí řeřichový salát může doplňovat sýr feta a pomeranče. Připravuje se na jaře jako mezés nebo s grilovaným masem.

Chórta je planě rostoucí (případně uvařená) listová zelenina. Pokape se olivovým olejem nebo citrónovou šťávou.

Saláta limnótiki je egejské mezédes (předkrm) z nových brambor, kopru a kapar.

Agkináres a la polita skládá se z artyčokových srdíček v olovovém oleji a citrónové šťávě

Fáva je pyré ze žluté santorínské čočky, kapar a oleje

Prása me sousámi připravuje se z lilků zapečených se sezamovými semínky

Pastício skládá se z vrstev makaronů prostřídaných masem a rajčaty, zalitých bešamelem a posypaných sýrem.

Mpriám eintopf z pozdně letní zeleniny s křupavou krustou ze strouhanky a sýra

Sofrito tvoří maso dušené s olivovým olejem, vinným octem a rajčaty, ochucené čerstvým česnekem

Glyká je ovoce naložené v hustém sirupu.

Kuluráki Mezi mnoha druhy řeckého pečiva mají tyto kulaté preclíky se sezamem nezastupitelné místo. Jsou křupavé, nebývají moc osolené a kromě pekáren se s nimi setkáváme na ulicích i na plážích, kde je prodavači nosí navlečené na tyči.

Řecké - sváteční pečivo Zejména při příležitosti největších řeckých svátků Velikonoc se pečou velké kynuté moučníky - věnce, mazance atd. Doprostřed se zapéká tradičně buď červeně obarvené vajíčko nebo se do těsta zamíchá mince. Pověra říká, že kdo ve svém kousku moučníku peníz najde, bude mít další rok výjimečné štěstí.

Baklava Sladký moučník orientálního původu. Skládá se z těsta podobného listovému, naplněného směsí s ořechy, vše pořádně utopeno v medu.

Loukoumádes jsou malé fritované koblížky máčené v medovém sirupu a sypané skořicí

Bougátsa dělá se buď nasladko s krémem, sypaná skořicí a cukrem, nebo naslano se sýrem

Sýka me tyrí představuje jarní mézes, dezert nebo lehké občerstvení z fíků a sýra myzíthra

Materiály, ze kterých jsem čerpal, byly především průvodce Řecko – ostrovy (IKAR), Řecko – ostrovy (CK Brenna), ORBION, Řecko - autem, informace z NETu, které se mi podařilo vypátrat, útržkovitě z nabídek cestovních kanceláří, něco na místě od průvodkyně Mariky a Nely, průvodce Adama, různé letáky a brožury získané na místě (většinou jsme museli překládat). Dále „Kos Visitor's Guide – Czech“, http://www.recko.name/cestopisy. A samozřejmě i z vykládání místních, přátel, kamarádů.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@